Okresní rada AŠSK Jihlava

Okresní rada AŠSK Jihlava

39 školních sportovních klubů se 3056 členy

Pavel Hudík o nových tréninkových videích a cvičení v době epidemie

25. 11. 2020
Foto: Pavel Hudík o nových tréninkových videích a cvičení v době epidemie

Florbal je jedním z nejrozšířenějších a nejoblíbenějších školních sportů. Je mnoho způsobů, jak hodiny tělesné výchovy, sportovní kroužky nebo lekce Sportuj ve škole, zaměřené na florbal, obohatit o zábavná cvičení. Ta měla být lektorům a učitelům ze školních sportovních klubů AŠSK představena na seminářích, které byly naplánované na období prvního pololetí školního roku 2020/2021. Semináře pod vedením trenérů akademie mládeže Tatranu Střešovice však musely být z důvodu nepříznivé epidemické situace zrušeny. O tipy na zábavná florbalová cvičení ale lektoři projektu Sportuj ve škole ani tělocvikáři nepřijdou. Trenéři Tatranu Střešovice připravili několik tréninkových videí, která budou dostupná na webu Sportuj ve škole.

V rámci natáčení videí odpovídal na naše otázky šéftrenér akademie mládeže Tatranu Střešovice Pavel Hudík. Trenérem florbalu je 7 let, jeho hráčská praxe ve florbale je více než 15 let a kromě toho ovládá i další sporty od gymnastiky, přes bojové sporty až po fotbal.

Jaká měla být náplň seminářů, které jste připravovali ve spolupráci s AŠSK ČR?

Měli jsme učitelům a lektorům představit florbal a jeho jednoduchost: jak se dá učit na základních školách, tak aby děti bavil a těšily se na další hodiny. Měli jsme nachystané různé úrovně  dovedností, které by s dětmi učitelé mohli rozvíjet skrze jednoduchá cvičení, soutěže, úkoly a hlavně hry.

Co všechno obsáhne video metodika pro lektory a tělocvikáře?

V podstatě základy toho, co jsme chtěli přednášet na seminářích pro učitele a lektory. V praxi by to mohlo sloužit jako zásobník dovedností a cvičení, ke kterým by se učitelé mohli vracet po absolvování semináře. Případně čerpat z toho jako inspiraci pro jejich praxi.

Jaké dopady má aktuální situace na výchovu mládeže ve sportu?

Myslím si, že dlouhodobé dopady koronavirové krize na výchovu mládeže ve sportu můžeme hodnotit až zpětně po návratu do obvyklého tréninkového procesu (ne-li až s odstupem několika let, kdy některé dopady budou mít šanci se projevit). Aktuálně, když pominu vynucené zanedbání určitých tréninkových aktivit - a tedy učení se určitým herním dovednostem - nejvíce patrný dopad na děti pozoruji v chybějícím fyzickém sociálním kontaktu. Jsou to děti, které jsou zvyklé trávit 3 až 5 tréninků týdně se svými kamarády na tréninku a ve chvíli, kdy se můžou vídat pouze prostřednictvím monitoru, je u nich ve velké míře patrná určitá frustrace z dané situace. Na druhou stranu si myslím, že se s touto nevlídnou situací vypořádávají relativně dobře. Pravidelně se účastní online tréninků, komunikují se mnou v týmové skupině a plní různé výzvy, které jim vymýšlím a zasílám. Na každém online setkání je ale vidět velká touha si donekonečna povídat a probrat všechny záležitosti, které by normálně mohly probrat na tréninku.

Jaké jsou možnosti v udržení dětí v pohybu na dálku i v době, kdy se na školách nesportuje?

Nejdůležitější je podle mého názoru udržovat se všemi co nejintenzivnější kontakt - dát dětem najevo, že i v této situaci máte zájem o spolupráci a ukázat, že vy sami se dokážete přizpůsobit těmto nepříznivým podmínkám. Jsou situace, kdy Váš zájem dítě odmítne, protože má jiné starosti a na tom podle mě není vůbec nic špatného. V mnoha případech si ale myslím, že Vaši pozornost dítě uvítá a bude rádo, že se může nějak v týmu zapojit. Líbí se mi, že když se dětem dá možnost online tréninků a možnost sportování doma, tak se spoustu dětí chytne a jsou rádi za každou příležitost, kdy si alespoň tímto způsobem doma zatrénují.

Co dělá trenéra dobrým trenérem?

K odpovědi jsme si přizvali dva trenéry Tatranu Střešovice Davida Váchu a Martina Pánka, kteří se podílejí jak na projektech pro AŠSK, tak aktivně se zapojují do vedení TV na základních školách skrze projekt Trenéři ve škole.

MP: Komunikace, zapálení, předávání energie, zkušenosti, vzdělávání se, láska k pohybu a sportu, dobrý pocit s předávání informací a zkušeností, zájem o rozvoj člověka jako takového, nejen florbalisty a sportovce a mnoho dalšího.

DV: Myslím si, že dobrý trenér se pozná tak, že dokáže děti zaujmout a zároveň jim během toho něco dobrého dokáže předat. Že jim dokáže vytvořit takové prostředí, ve kterém se budou cítit dobře a budou se do něho rádi vracet. Pomůže jim vybudovat atmosféru v týmu, kde se každý bude cítit členem týmu a najde si tam něco, co ho osobně bude bavit a naplňovat. Samozřejmě je znakem trenéra i to, zda dokáže dětem předat nějaké své zkušenosti a poznatky z dané specifické oblasti - v našem případě, zda dokáže děti naučit určité florbalové dovednosti a zvýší tak jejich obecnou hráčskou úroveň. Pro mě osobně je ale velmi důležitý charakterový rozvoj hráčů - považuji za důležité (a je to to, co mě na trénování baví), aby si trenér uvědomoval své postavení jakožto vzor svých svěřenců a aby s tímto postavením uměl pracovat - osobně mi velmi záleží na tom, aby hráči byli "vychovaní" a slušní k sobě navzájem, aby dokázali otevřeně komunikovat a řešit problémy a aby se učili budovat dobré vztahy se svým okolím, přičemž všechny tyto dovednosti považuji za důležité v obyčejném (i nesportovním) životě.

PH: Z mého pohledu to, co je důležité u všech, je vášeň k té dané profesi. Snaha a chuť stále se zlepšovat a dělat vše lépe a lépe.